Jistina

Jistina je půjčená částka — peníze, které vám poskytovatel skutečně vyplatí. Když si vezmete úvěr na sto tisíc korun, je sto tisíc vaše jistina. Vším, co zaplatíte navíc, je cena za to, že vám někdo peníze půjčil: úrok a poplatky.

Tento pojem je důležitý hlavně proto, že se z něj počítá úrok. Úroková sazba se vztahuje k nesplacené jistině, ne k celé částce, kterou nakonec vrátíte. Jak postupně jistinu splácíte, zmenšuje se základ, ze kterého se úrok počítá — proto v každé další splátce připadá na úrok o něco méně a na umořování dluhu o něco víc.

Kde se s pojmem setkáte

Jistinu uvidíte ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, ve splátkovém kalendáři i v každém vyúčtování. Bývá označena jako „výše úvěru" nebo „poskytnutá částka". Ve splátkovém kalendáři se obvykle rozpadá na dvě složky: úmor (část splátky, která snižuje jistinu) a úrok. Součet všech úmorů za celou dobu splácení dá přesně původní jistinu — nic víc.

Pojem má smysl odlišit od celkové částky k zaplacení. Jistina je to, co jste dostali; celková částka je to, co vrátíte i s úrokem a poplatky. Rozdíl mezi nimi je skutečná cena půjčky. Právě proto se nelze řídit jen výší jistiny — dvě půjčky se stejnou jistinou se můžou v ceně výrazně lišit podle úroku, poplatků a délky splácení.

Praktický důsledek

Když posuzujete nabídku, nestačí vědět, kolik si půjčíte. Sledujte, kolik nad rámec jistiny zaplatíte navíc — to ukazuje celková částka k zaplacení a souhrnně i RPSN. A protože se úrok počítá z nesplacené jistiny, vyplatí se splácet svižně nebo využít předčasné splacení: každá koruna, o kterou jistinu snížíte dřív, sníží i úrok, který z ní jinak naběhne.